Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DEmen se potichu ztrHmácí, okno zarůstá tmEmou,
z myšlenek mých jsou ptDáci, hlava je oblohGou,
sama několik nAmocí odčítám ztráty svEmý,
nemocná svoji mHmocí, oči mám bolavEmý.
R:Já se nerada vzdDávám, když vím, že šanci mGám,
po pádu rychle vstDávám, smutku nepropadAám,
snad se mi někdy zdAmává, že je naděje prEmyč,
srdce horký jak lHmáva najde od zámku klEmíč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sEmrdce horký jak lHmáva najde od zámku klEmíč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: